Terapie v přírodě

Znovu se objevuje a rozvíjí koncept přírody jako velmi léčivého prostředí – ale ne jako lázně, kam jede člověk na pár dní, ale tak, že příroda a pobyt v ní, se stávají naší součástí, naší každodenností. Také se zvyšuje zájem o léčení bylinkami, přírodní cestou, roste zájem o psychosomatiku. Pohled na člověka se stává komplexním a staví na bio-psycho-sociálním modelu. Tedy jsem vše co žiji, dělám, jím, s kým se stýkám, jaké mám vztahy, jak se o sebe starám atd.

Samotná terapie a léčba psychických problémů v přírodě není úplně něco nového. Již Carl Gustav Jung s některými svými pacienty chodil po zahradě léčebny a určitě nebyl jediný. Koncept se v 80. letech rozpracoval i v Japonsku pod pojmem Shinrin–yoku – lesní lázně. V současné době stále více terapeutů, koučů, lékařů buď přímo s klienty v přírodě je, nebo alespoň doporučuje co nejvíce pobytu v ní.

Psychoterapie a příroda – ideální spojení

Osobně si myslím, že spojení psychoterapie a přírody je velmi léčivé a obohacující.

Protože spočívání v přírodě  nám dělá moc dobře nejen na vědomé úrovni – jakože je mi fajn, vnímám, jak se mi to líbí, jsem šťastnější, uvolněnější, možná lehce unavená, protože jsem v pohybu.

Na nevědomé a fyzické úrovni probíhá také mnoho procesů – snižuje se hladina stresu, krevní tlak, více nám proudí krev a okysličuje se tělo. Mozek tedy více vnímá, receptory jsou otevřené, myšlenky volně plynou bez rušivých vlivů. Mohou se objevovat nevědomé procesy, které nás aktivují a motivují ke změnám, můžeme si začít vybavovat vzpomínky, zážitky, které jsme už zapomněli. Vůně nebo zvuk, prostředí nám mohou připomenout chvíle z našich životů a my se tak můžeme vracet.

Stejně tak nám může pobyt v přírodě připravit mnoho nečekaných situací – začne pršet, ztratím se, dostanu hlad, žízeň, nemám už dost sil –  a to všechno nás v konečném důsledku může obohatit. Protože to jsou situace, které nečekáme, nemáme plně pod kontrolou, mohou spouštět naše zažité, nebo nefunkční strategie a my se tak můžeme zahledět do sebe a třeba si něco uvědomit, něco chtít změnit.

Úžasné je, že můžeme vnímat všemi smysly – cítíme vůni, slyšíme zvuky přírody, vidíme vše kolem, můžeme se dotýkat stromů, květin, kamenů a také můžeme ochutnat – jak chutná fialka, nebo hlína.

Můžeme s přírodou splynout v pohybu a nebo v klidu. Jsme přeci jen její součástí, jsme jen část té velké planety, i když se jí snažíme podmanit. Jsme jen jeden druh, který tu na zemi žije, rodíme se z ní a do ní se zase vrátíme.

Příroda je moudrá, má vše dobře zařízené. Když jí necháme, sama si poradí. Se vším. Funguje na principu cykličnosti, stejně jako vše na planetě a v našich životech. Rodí se a umírá, mezitím je plodná a štědrá, dává nám vše, co potřebujeme. Může být pro nás velkou inspirací, místem odpočinku a načerpání sil, velkou učitelkou i místem, kde je třeba být trochu pokorný a vděčný, že tu můžeme být.

Tohle vše si můžete při chození/sezení v přírodě uvědomovat a nechat na sebe působit.